Největší česká ženská formace za volného pádu KOČIČKY 2009 aneb „voko bere“

Sobotní ráno 26. září 2009. V takové dny se snadno chápe, proč předkové dali devátému měsíci v roce právě tenhle název a ne jiný. Obloha doslova září. Je oslnivě modrá a bez poskvrnky. Asi za hodinu se na ní chystáme vysypat minimálně jedenadvacet skvrnek a obrazcem z nich spojeným nebe okrášlit. Asi za hodinu se uskuteční první pokus o překonání českého ženského rekordu v největší formaci za volného pádu. Akce KOČIČKY 2009 alias CRAZY PUSSYCATS začíná.!

Už včera večer rozhodčí Vašek Červenka zkontroloval platnost sportovních licencí a průkazů AeČR republiky všech (para)dam přihlášených do týmu KOČIČKY 2009. Prověřené akční hrdinky se dochvilně shromažďují před hangárem letiště Dlouhá Lhota u Příbrami. Je krátce před půl devátou. Kočky organizátorky Martička a Jitka vítají 28hlavý kočičí houf. Neskákající pozemní podpora Renča „píchlé ucho“ Mazelová nás častuje veršovanou zdravicí. „Velkej kocour“ Jarda Smitka seznamuje přítomné s cílem akce. Úkol zní jasně: 21, 24, 28. Tedy nejdříve skočit 21ku, pak navýšit na 24 a nakonec 28way. Na dnešní den máme rezervované dva Turbolety L 410 na čtyři až pět skoků proložených asi dvouhodinovými přestávkami. Ideální! Ještě rozdání kočičích triček a instruktáž o pravidlech přistávání na místní drop zóně. Následuje tlačenice u mobilní nástěnky, na které jsou připíchnuty papírové kočičky se jmenovkami. Mají reálné barevné provedení – každá jsme se pěkně vybarvila. Jsou ovšem vyrobeny v měřítku 1:21 a uspořádány do obrazce 21way. To je náš první úkol. Zbylé kočičky „jdou na malou“ = budou trénovat na malé sestavě a postupně se zařazovat do větší formace. Následuje rozřazení ženstva do letadel, nácvik pořadí výskoku, orientace, zapojování. Jsou určeny výšky rozchodů a výška otevírání padáků. Nasušeno. Jdeme nahoru!

Obě letadla se odlepila od VPD ve stejný okamžik. Zvláštní pocit. Obrázek dalšího Turboletu hned za okénkem signalizuje mozku, že se děje něco mimořádného. A když se obrázek co chvíli zakývá ze strany stranu a ještě ke všemu zvětšuje a zmenšuje, mozek se začne hádat s žaludkem. Nehopat, prosím! Žaludek žádá odevzdat snídani. Kameramanovi Bubákovi se tenhle boj zřetelně odráží ve tváři. Nabíráme výšku. Jsme napružené. Ve třech tisících spojujeme ruce a vydáváme bojový pokřik: „Šílené kočičky nad Příbramí spojte se!“. Každá si k tomu ještě zakřičí, co potřebuje. Většina dovětků nelze spisovnou češtinou interpretovat, ale slouží k uvolnění napětí a tenhle účel plní dokonale. Bubák se stává pánem svého žaludku a strážcem turbobrány. Čtyři tisíce. Jdeme do náletu. Je nekonečně dlouhý. Létat ve formaci asi není tak vtipné, jak vypadá. Konečně se nad dveřmi obou letadel objeví žluté světlo. Dveře! Kameraman je s úlevou otevírá. Na zelenou mizí za futry a číhá na stupačce. Vybrané kočičky se zavěšují do dveří, další se mačkají za nimi. Kočky jsou napjaté, kočky jsou na lovu. Kořistí je obsah vedoucí „čtyřistadesítky“, ze které nespouští oči….

Už, už! Pod trupem sousedního letadla se objevují první postavičky. Kameraman Lugi a kotě Maka. Mmňááááuuu, hrneme se ven. Základ najdeme hlouběji a trochu jinde, než jsme čekaly, ale brzy ho doháníme a postupně zasekáváme drápky, pardon, gripy, na určená místa. „Stavba“ sestavy vypadá slušně, ale ztratily jsme moc času. Letadla neměla ideální vzdálenost a výšky, navíc základu nevyšel výskok a pak se pootáčel. Přesto všechno tohle planetárium sestava vůbec nebyla beznadějná a pár set metrů navíc by to spravilo. První pokus nevyšel. Nicméně separace sestavy, let na padáku a přistání proběhly disciplinovaně a uklidnily rozjitřené kočičí hlavy. Nakojit, vyčurat a jde se na druhý seskok!

Drobná úprava základu. Sázíme teď plně na kusy osvědčené v tréninku a závodnice z RW4 týmů. Další houpání ve vzduchu. Konfigurace letadel při náletu je teď mnohem lepší. Go! Skáčeme. Základ padá stabilně a skoro se nehne. Výborný cíl. Sjíždíme se a už už jsme kompletní. Dokonce se značnou výškovou rezervou. Áááááá, jednadvacátá kočka je bez brzd a padá pod sestavu. Ovšem není žádná novicka, takže nastoupá, chytne se a na okamžik je jednadvacítka kompletní! Rozcházíme se s otazníky v očích. Drželo to ještě všude? Kamera ukáže. Ano, ano, je to tam! První úkol splněn! Kočičí „voko“ bere! Jdeme na čtyřiadvacítku.

Dva nadějné pokusy, ale pokaždé kousek sestavy chybí. Rozhodujeme se pro pátý seskok – třetí pokus o 24way. Je to sunset. Čtyřiadvacet. Pokud se podaří, zažijeme druhé Vánoce, ty jsou také 24! Ježíšku pomáhej! Ale na Vánoce je moc brzo nebo jsme byly málo hodné. Vysněná sestava neklapne ačkoli opět moc neschází. Škoda, zkusíme čtyřiadvacítku zítra a budeme pokračovat ve větší. Naše zklamání konejší barevný západ slunce a očekávání příjemného večírku… Kočičky svlékají padáky a kombinézy. Myjí se, voní, pudrují. Připravují svou večerní party, kterou sponzoruje Skyservice, provozovatel příbramské drop zóny. Hotelová restaurace CAVOK se postupně plní půvabnými dámami. Občas je složité dotyčnou v paruce, retro šatech a lodičkách identifikovat. Až na pár ignorantských tepláčníků a škarohlídských strojníků si všichni přítomní dali na svém vzhledu záležet a večírek pojali velmi slavnostně. Vysoce se hodnotila nejen elegance, ale hlavně vtipnost převleků. Za všechny jmenujme Marty gigantické afro zvané mikrofon a hábéčkův originální montérkový smoking s šik kravatou a blankytně modrým mikádem /hábéčko= Honza Bartoš alias HB pozn.autora/. Zpočátku váhavý rozjezd kulminuje plesáním kolem jedné ráno, kdy jsme bohužel musíme restauraci opustit. Zavírají. Kočičky tučné ptáčky nežerou, takže pana Kavku, hospodského a ukončovatele zábavy v CAVOKu nechávají na pokoji.

Držáci se ale nezvdávají. Vyzbrojujeme se zbylými lahvemi vína a táhneme završit párty na ubytovnu, protože aeroklubová hospoda „U ocelového ptáka“už také nefunguje. Oceloví zřejmě létají jen do půlnoci. Hudba v přízemí ubytovny se nezdá příliš hlučná, ale je občas přerušována pyžamáky, kteří mají něco proti Baumaxovi, jsou nudní nebo zastávají jiný názor na výši decibelů. Některé ignorujeme, jiné implementujeme do společnosti pomocí sklenky vína. Jako veselá vsuvka slouží výpadek elektrického proudu. Zprvu tmu přičítáme sabotážní akci pyžamáků, ale proud vypadl v celém areálu a byl to patrně důsledkem bláhové snahy vytopit pokoje přímotopy. Krátce po třetí se i ti nejotrlejší odpotácí do pelíšku. Ráno v půl jedenácté happening Kočičky pokračuje. K naší lítosti řady prořídly víc, než bylo plánováno. Plníme pouze jedno letadlo a další pokus se pro malý počet rekordmanek nekoná L. Ovšem i tak jsme jednou pohodovou sestavou a nakloněným speedstarem důstojně završily letošní pussycat sezónu.

Děkujeme všem kočičkám, kocourům kameramanům, Jardovi Smitkovi, Gejzovi, pilotům a celé Skyservice staff. Vřelé díky vysokému tlaku vzduchu, který zdržoval nádherné počasí ve správný čas na správném místě a všem ostatním, kteří nedělali tlaky a prostě nám drželi palce.

Od 9. 10. 2009 byl náš výkon předložen k schválení na AeČR. Jakmile bude oficiálně uznán, budeme informovat a znovu oslavovat! Pokud některá ještě nejste v databázi Kočičky a chcete být při příštím překonání českého ženského rekordu, posílejte své kontakty na jitka@supersprox.cz

Těšíme se
Jitka a Marta

O sestřihy filmu KOČIČKY 2009 pište kameramanům Lugimu a Bubákovi

Více foto naleznete na:
Fotky google
fotky Rajče
Fotky superjump