Zpráva z výletu Bad Boys do DeLandu duben 2006.

Letos jako každoročně jsme se vydali na Floridu do Mekky světového parašutismu na letiště Skydive DeLand. Odlétali jsme 30.3. v plném složení týmu a s nemalým podpůrným týmem, který se v průběhu soustředění ukázal jako velice prospěšný. Cest až na některé problémy s alkoholem mimo naší výpravu dopadla velice dobře, a protože předvoj v osobě Beryho a Venci zajistili větší automobil než jim byl z důvodů šetření nákladů objednán cesta do DeLandu byla i pohodlná. Ubytování v hotelu Country Inn bylo odpovídající ceně, ale snídaně byly perfektní. Hoteliér původem Angličan se o nás celé tři neděle staral opravdu dobře.

První část tréninku pod vedením osvědčeného kouče Roberta Chromého proběhla dle plánu a vzhledem k tomu že počasí nezklamalo udělali jsme všechny naplánované seskoky (50). Teoretická příprava se zúročila a byli jsme schopni připravit seskok a za 20 minut jít do letadla a tím pádem denně absolvovat 10 seskoků. Původní plán byl že se bude střídat Gejza s Vencou, ale Jura nám v tom hned na začátku svými zraněnými prsty udělal čáru přes rozpočet. Ke své velké lítosti musel odpočívat a zúčastnil se shopingu v doprovodu Honzy Habětína, který v této disciplíně suverénně zvítězil.

Prvních 10 dní s námi strávil Jarda Smitka, takže tým opravdu poprvé trénoval v plném složení a myslím, že jsme se posunuli zase o kousek dopředu. Součástí této části byl samozřejmě tunel – celkem 6 hodin. Bohužel byl další čas plně obsazen, takže jsme si nemohli přikoupit další. V jednom volném dnu jsme stačili navštívit Kenedy Space Center a provést první vlnu nákupu.Osvědčil se i suport (Haboš), který pomohl vystřídat Mirka když si natáhnul třísla a Martin Stejskal pomáhal Jiřce v balení. Na konec jsme si zaskákali vylosování ze soutěže Shamrok Shouwdown a zjistili, že pod tlakem udělat 10 soutěžních seskoků sice zvládneme ale ne bez chybičky. Plánované sobotní seskoky jsme odložili ze zdravotních důvodů a strávili jen večer v tunelu a v Brazilském all you can eat,který nás trošku překvapil cenou.

Tím skončila naše spolupráce s Robertem, který se začal věnovat Škeblím (Blue Skies) teda Skyservis týmu. Ti se nám nacpali do team roomu (do této doby jsme měli k používání dvě místnosti), ale kupodivu to s nimi šlo. Asi je krotili manželky.No a pak následoval dlouho očekávaný výlet k Mexickému zálivu, kde jsme strávili tři volné dny a připravovali se na nejdražší část našeho tréninku. Měli jsme na tři dny objednánu polovinu týmu DeLand Fire, kteří loni vyhráli mistrovství USA a teď aspirují na vítězství na Mistrovství světa v Německu.

Shannon Pilcher a Ian Bobo se ukázali jako velice slušní Bad Boys a ke konci jsme nejen mohli konstatovat, že nám ukázali jak se to má skákat ale že jsme se seznámili s velice příjemnými lidmi. Počáteční nervozita velice rychle opadla jakmile jsme zjistili, že oba dva jsou schopni nejen vnímat naši někdy dost tvrdou ironii, ale nám ji beze studu vracet. Ve zkratce jsme se dozvěděli mnohé detaily které jsou „malým pokrokem pro jednotlivce ale velkým skokem pro družstvo“. Celkem jsme stihli provést každý 17 seskoků a už jen zážitek skákat 15-20 bodů v čase stál za ty prachy.

Po těchto třech intenzivních dnech nás čekaly závody Lake Wales jako druhé kolo FSL. Lake Wales je velká drop zóna, která byla loni postižena hurikánem a nás přivítalo pár obytných přívěsů. Počasí bylo přímo vražedné a 35 stupňů ve stínu mělo vadu v tom, že bohužel stín se špatně hledal. Pro nás obyvatele mírného pásmu to byl docela tepelný šok. Nicméně podmínky byly stejné pro všechny. Nakonec se nám podařilo dosáhnout výsledku 6 bodů průměr což bylo pod očekáváním.

Poslední neděli jsme odpočívali každý po svém. Někdo jezdil na člunu za aligátory, někdo pracoval a někteří si koupili bacardi a colu a váleli se aqua parku.Byly před námi poslední dva skákací dny a teprve teď nás zradilo počasí. Sice jsme ušetřili ale ne na pravém místě. V úterý slavil Jura své 18. narozeniny seskokem do divočiny a velkou párty u Roberta, které se účastnilo asi 40 lidí. Přišel Shannon a Kurt Gaebel (ředitel NSL) a spousta Norů a Norek a českých Škeblí.

Vše naštěstí dopadlo dobře a všichni se ráno probudili živí a zdraví i po návštěvě baru Blue Martiny.Takže když se ve středu udělalo hezky tak už jsme neskákali a jen shopingovali a loučili se. Cesta zpět proběhla bez problémů a shledali jsme se i se všemi zavazadly. Takže celkově lze výlet hodnotit jako úspěšný protože jsme se všichni ve zdraví vrátili domů.

Gejza