EMPURIA 99: Výlet za sluncem

Po loňské dobré individuální zkušenosti se zimním skákáním ve Španělsku, vyrazila do letoviska v Empuriabrava nedaleko Barcelony výprava českých parašutistů. Složení výpravy bylo různorodé a organizátor Martin Dlouhý si nekladl žádné omezující podmínky. Jediná odborná podmínka byla schopnost samostatných seskoků z výšky 4000 metrů. Hlavním programem zájezdu byly seskoky. Pro případ nepřízně počasí byly připraveny různé sportovní aktivity přes tenis, jízdy na motokárách či koních až po potápění.

Seskupení parašutistů do zájezdu mělo hlavní důvod v možnosti nákupu seskoků a ubytování se slevou. Pro dosažení těchto slev bylo zapotřebí dát dohromady alespoň dvacet účastníků. Tento počet se nakonec podařilo naplnit, i když ne všichni účastníci byli parašutisté. Takto se podařilo cenu letenky přiblížit cenové hladině v Čechách. Poučeni místními znalci počasí organizátor zvolil únorový termín a ten se plně osvědčil. Kromě jednoho větrného dne bylo ideální počasí se sluncem a mírným větrem. Teploty byly velice příjemné a umožňovali přes poledne vystavit svá těla středomořskému slunci.

Majitel letiště vycházel naší výpravě všemožně vstříc, a ne jenom proto, že je českého původu. Ve stejnou dobu zde byli sportovci z ASD Prostějov trénovat RW-4 pod vedením Jana Wantuly, a objevila se zde skupina parašutistů z Plzně. Tím se stalo že většina skokanů plynně ovládala češtinu a pro majitele jsme se stali zajímavými zákazníky.

Letiště je pro parašutisty přímo rájem. Přiléhá k malému rekreačnímu městečku, které je v této roční době skoro liduprázdné. Obchody jsou otevřeny dlouho do večera a ceny potravin vydrží i peněženka spořivého Čecha. Ubytování bylo zajištěno v hotelovém komplexu vzdáleném pět minut chůze od letiště. Vybavení pro seskoky je možno uschovat na letišti v místnosti chráněné zabezpečovacím zařízením. Balí se v prostorném hangáru. Pro hodnocení seskoků je zde vybavena místnost s videem. Samozřejmostí jsou vozíky na sušení a maketa výsadkových letounů. Pro případ potřeby opravy padákového vybavení, je na letišti stále přítomen velice kvalitní rieger, který nejenom dobře zabalí kterýkoli záložní padák, ale je schopen provést složitější opravu padáku.

Naše výprava zde provedla necelých 400 seskoků. Dva zkušení parašutisté zde úspěšně absolvovali kurz tandemových pilotů u firmy Parashop Přelouč pod vedením Víti Žůrka. Z druhé strany zde získal své první zkušenosti s volným pádem ze čtyř kilometrů absolvent kurzu AFF. Dále zde trénovalo družstvo z Mladé Boleslavi RW-4 , které využilo přítomnosti armádního trenéra. Organizátor výpravy nezapřel svoji orientaci a co mohl tak zachytával na magnetický pásek kamery nebo fotografický materiál. Zbytek výpravy se utápěl v různých variacích na freefly a head down a plnými doušky vychutnával krásy zdejší přírody. Středozemní moře na jihu od letiště a na severu zasněžené svahy Pyrenejí tvořily nádhernou kulisu zážitkům ve volném pádu i pod vrchlíky padáků. Neskákající zbytek výpravy podlehl všeobecnému nadšení z leteckých sportů a využil místní nabídky vyhlídkových letů.

Kromě nás čechů zde byla francouzská škola freefly BABYLON a nám neznámá Francouzka zabývající se tréninkem freestylu. Od nás dostala přezdívku Chrtka, protože si nechávala za místních 600 peset balit své dva padáky a denně "nachrtila" i deset seskoků. Měli jsme možnost vidět na vlastní oči trénink skysurfaře Juana ……., který využil služeb Martinovy kamery. Dále zde probíhal normální život parašutistického letiště s tandemovými seskoky a výcvikem AFF. Tato sestava společně s námi udržela dva místní pilátusy ve vzduch od rána do večera.

Pro našince zde chyběl jakýkoli řídící seskoků, ale v případě složitého počasí zkušení instruktoři včas provoz přerušily nebo nedoporučily seskoky určité skupině. Když jsme na vlastní oči viděli změnu přízemního větru o 180 stupňů během pár sekund, začali jsme plně respektovat jejich doporučení. Bezpečnost provozu byla dána několika základními pravidly pro pořadí výskoků, místa způsob přistání. Při porušení těchto pravidel následovalo slušné, ale důrazné varování. Organizaci provozu zvládal jeden člověk v budce nazývané manifest. Upozorňoval každých pět minut kdo kdy má být připraven a plnil všechny časové požadavky parašutistů.

Vzhledem k tomu, že se výprava obešla bez vážných zranění a všichni jsme se spokojeně vrátily domů s plným počtem zaplacených seskoků je hodnocení nadmíru kladné. Snad každý při odjezdu zatoužil se sem za rok vrátit.

Jan Klapka (Gejza)