AAD proč ne a proč jo?

Takový už je osud našeho sportu, že se musíme poučovat z tragických událostí. Na našem území v posledních letech došlo k několika smrtelným úrazům. Většinou šlo o méně zkušené sportovce, které zaskočila závada na hlavním padáku, nebo nezvládli samotný volný pád. K napsání této úvahy mě přivedla poslední katastrofa na letišti Dlouhá Lhota.

Základní otázka, která mě v této souvislosti napadá zní: jaká je hodnota lidského života? Dá se vůbec nějak vyčíslit? Nebudu na ni odpovídat a nechám čtenáře ať odpověď zváží sám. Další otázka zní: je schopen nováček v našem sportu objektivně posoudit míru rizika? A tak by se dalo pokračovat.

Asi se budeme muset zvykat na myšlenku, že parašutismus není sportem pro každého. Příchodem kapitalismu do Čech jsme se museli rozloučit s rovnostářskou politikou. Nevím jestli bohužel nebo bohudík, ale dnes jsou mezi námi bohatší a chudší. Asi by žádného motorkáře nenapadlo koupit si motorku bez brzd, z důvodu že byla levnější a na brzdy mě nezbyly peníze. V našem sportu je situace obrácená, z hlediska výsledného efektu ovšem velmi podobná. Ze zkušeností prodejce padákové techniky musím říci, že filozofie nákupu mnoha zákazníků začíná u kvalitního hlavního padáku a teprve pak pokračuje tím ostatním. Logika věci by ale měla být obrácená! Na prvním místě je kvalita a bezpečnost postroje – na něm visím a když selže, pak mezi mnou a zemí už není nic co mě zastaví. Potom by se pozornost měla obrátit na zabezpečovací přístroj – nejlépe na záložním padáku - a současně na vlastní záložák. Hlavní padák je až poslední prvek celé hierarchie. Ten samozřejmě musí odpovídat mým schopnostem a mé hmotnosti, měl by mít určité kvalitativní a technické parametry, ale nemusí být úplně nový.

Často se setkávám s názorem že AAD (zkratka pro zabezpečovací přístroje- Automatic Activation Device) je moc drahý, že na něj nejsou peníze a že je pro pokročilejšího parašutistu vlastně zbytečný. Takovýto názor je velmi nebezpečný a zásadně s ním nesouhlasím. Každý, kdo parašutismus provozuje, ať má seskoků 20 nebo 2000 se může dostat do situace, kdy nebude schopen sám otevřít!!! Jestliže se však parašutista s licencí C a výše rozhodne skákat bez AAD, dá se tento názor chápat jako jeho posouzení rizika. Začínající parašutista v kterékoli paraškole však tuto možnost nemá. Nemá dostatek informací aby posoudil míru rizika. Dokonce ani jeho instruktor neví co udělá jeho žák pod polootevřeným padákem. Zde už argumentace, že na AAD na záložním padáku nejsou peníze, neobstojí. Neobstojí i z důvodů, že paraškoly si za výcvik účtují peníze. Předpokládejme, že paraškola nebude na bezpečnosti klientů chtít vydělávat a rozpočítá náklady na pořízení AAD do jednotlivého seskoku.

Z výše uvedené tabulky vyplývá, že provede-li školní padák s AAD jen 50 seskoků za rok, činí náklady na zabudované AAD 100 Kč za seskok a při 200 seskocích ročně již jen 25 Kč při životnosti přístroje 12 let.. U přístroje Cypres je tato životnost garantována výrobcem. Srovnej tyto údaje s výše uvedenou základní otázkou.

Již dva roky je naše firma schopna nabídnout paraškolám roční financování nákupu přístroje Cypres. Kupující zaplatí při nákupu 50% z pořizovací ceny a druhých 50% buď po částech nebo najednou do konce kalendářního roku.

Nechtěl bych aby tento článek vyzněl jen jako reklama na Cypres, i když Cypres je celosvětově nejpoužívanější. Budu rád když se nad ním zamyslíte a zvážíte nákup jakéhokoli AAD. Na trhu jsou kromě Cypresu stará FXC nebo nová Astra, a nechám na zákazníkovi ať si vybere. Ale zdá se mi, že zde nejde jen o obchod. Naše firma je vám vždy k dispozici radou i pomocí.

Hodně šťastných přistání a pamatujte, že každý seskok po kterém se dá jít večer do hospody je úspěšný.

24.05.2001 Jan Klapka (Gejza)